Z náměstíčka vesnice Douliana půjdete kolem kafenía dál přímo do vesnice, až k místu, kde se asi po 150 m cesta rozšiřuje na jakési malé náměstíčko. Vpravo dolů vede ulice (na zídce je malý dřevěný ukazatel k malému kostelíku - Exoeklissi Ag. Ioannis), která se rychle mění v úzkou pěšinu. Zejména na první část cesty je třeba být vybaven dobrými botami, protože cesta je hůře schůdná. Po ní dojdete do údolí, k bílé stěně s hnědou branou, za níž se nachází malý jeskynní kostel Agios Ioannis. Ikonostas je lehce zvětralý, střechu kostelíka tvoří stejně jako jinde pouhá skála.

Vlevo kolem kostela stezka dál pokračuje údolím. Podél cesty rostou vavřínové keře a podle ročního období kvetou asfodelie. Kousek dál vypadá cesta jako vydlážděná kamennými deskami, pak dojdete k plotu, průchod by měl být zcela uzavřen. K čemu je plot dobrý ukazuje porůznu se objevující ovčí hnůj nebo zvonění zvonků, které se ozývá někde v okolní zeleni. V závislosti na ročním období tady najdete také mnoho dalších květin, jako jsou fialky bílé nebo bílé máky. O kus dál dojdete k domku z betonu u široké silnice, po níž vystoupíte zleva na kopec. Tato cesta vede víceméně pořád přes olivové háje a jednotlivé vinice po levé straně. Stále mírně stoupá, na nejvyšším místě trochu vpravo od cesty je kaplička (Mnemoni nebo Ikonostasi), zasvěcená svaté Matce boží. Vlevo se otevírá nádherný výhled na Bílé hory, kde ještě na jaře leží sníh. Poté stezka vede z kopce dolů a krátce nato se vám otevře vpravo výhled na moře. Kdo si chce cestu zkrátit, může o několik set metrů později z cesty v ostrém úhlu sejít zpět do Douliany. Můžete jít rovně dolů podél olivovníků, rohovníků, cypřišů a kousek dál dole vpravo je velká plantáž avokádových stromů. Dojdete-li až na dno údolí, odbočte doleva na poměrně úzkou cestu, po níž půjdete dál. Po chvíli dojdete k domu a odtud se dáte doprava podél plotu až na dno údolí.

Na levé straně od silnice je vyschlé koryto potoka. Po pár stech metrech minete legrační skálu, která je na vrcholu zajímavě porostlá a vypadá, jako by měla na sobě paruku. Přímo rovně se v tom okamžiku objeví ve výseku údolí Bílé hory. Zvláště krásný výlet na jaře, neboť zatímco dole je všechno zelené a v květu, Bílé hory (Lefka Ori) jsou stále zasněžené.
Potom trasa opouští údolí a vstupuje na cementovou příčnou cestu. Odbočíte vpravo a asi po 50 m vlevo je strmě stoupající asfaltová silnice až do obce Tsivaras. Hned za prvním domem v obci, co stojí velký olivovník, se vydáte opět doleva a pokračujete souběžně s hlavní silnicí Tsivaras - Vamos opět na jih. Zde opět uvidíte vlevo od silnice celou řadu stromů avokádo, pak sejdete z asfaltové místní silnice a pokračujete jednoduchou polní cestou kolem olivovníků a mandloňů dále. Na další odbočce se držte vlevo. Cesta vede trochu dolů a pak přes malý kopeček ke hřbitovu v Doulianě, až dojdete zpět k příjezdové cestě do vesnice. Ta přichází zleva po pár kilometrech do vesnice zpět ke kafeníu, kde se jistě rádi občerstvíte.